Památník bitvy na Kosově poli

V pátek jsem měl další lecture, a opět bylo krásně. Takže jsem vyrazil podívat se na druhou (a poslední) zajímavost v okolí Prištiny. Tou je památník bitvy na Kosově poli v roce 1389 a přilehlá hrobka sultána Murata a jeho vlajkonošů.

Tento komplex leží asi 7 km od Prištiny směrem na Mitrovicu. Cesta autobusem stála za to. Je potřeba říct řidiči že chci vystoupit na zastávce „Gazimestan“, protože normálně tam bus nestaví. No jenomže řidič mi nerozuměl (tady ty lidi nepochopím, co je k nepochopení na větě „Gazimestan!“) a ukázal, ať si sednu a nemelu. Místo bylo až vzadu a v busu milión lidí. V busech tady to funguje tak že si sednete a počkáte, až k vám dojde chlápek, co prodává lístky. (asi boj s nezaměstnaností…jak by bylo jednoduchy kdyby se kupovaly u řidiče jak u nás).  No ale tím jak jsem byl až vzadu, tak jsem se trochu bál, že ke mně nestihne přijít, řidič samozřejmě nezastaví a pojedu až do Mitrovice. Kam se mně teda zrovna nechtělo. Naštěstí ke mně došel zrovna když jsme jeli kolem té zastávky kde jsem chtěl vystupovat;)

V manuálu jsem se dočetl, že hrobka Sultána Murata má otevřeno jenom do 4, takže jsem vyrazil nejdřív tam. Je krásně spravená, (platilo to Turecko) a součástí je i muzeum. Vstup zadarmo. U brány opět postávaly srbsky děcka, ale tadyty byly málo otravny, tak nedostaly nic;)

Další zastávkou byla Memorial Tower, památník bitvy na Kosově poli, kde právě ten sultán Murat zahynul. Pro ty kdo nedávali v dějepisu pozor (Žádníková nám to beztak neřekla), bitva proběhla 28. Června 1389 mezi Osmany na jedné straně, a Albánci, Srby, Bosňany a Bulhary na straně druhé.

Jak bitva probíhala se moc neví, ale říká se že v předvečer bitvy srbský bojovník Miloš Obilić smrtelně zranil tureckého sultána Murata. Normálně by to znamenalo konec bitvy, ale tady to bylo trochu jinak.

Nevlastní Muradův syn Bajazid I. řečený Ildirim (1354-1403) se do čela osmanské armády postavil dříve, než v tureckých řadách vypukla panika. Přestože Srbové začali mít převahu, náhlým útokem na srdce srbského vojska souboj rozhodl ve prospěch půlměsíce. Ildirim tak dostál svému přízvisku, které v češtině znamená "blesk". Jeho největší protivník Lazar padl do jeho rukou a nad Muradovou mrtvolou přišel o hlavu. [1]

Je zajímavé, že ačkoli Srbové utrpěli porážku, připomínají si tuto událost jako vítězství. V bitvě zemřeli jejich největší hrdinové, světci a mučedníci, což je oslavováno i v řadě mýtů a lidových zpěvech. Každoročně si Srbové připomínají velikost Srbské říše a svátek svatého Víta považují za den, kdy si pravověrné vojsko zvolilo přijetí do království nebeského před pozemským vítězstvím. Od této chvíle se pokládají za "nebeský národ". [1]

Takže jak je vidět z předcházejícího textu, Srbové to tady mají jako národní památník. Aby nedocházelo k nějakým nepřístojnostem, ještě nedávno to tu prý hlídaly tanky. Já jsem tam ale potkal jenom dva policajty, musel jim odevzdat pas a až pak se mohl na věž jít podívat. Celá areál je oplocený a před branou je cedule vyzývající k vypnutí motoru a vytažení nábojů ze zbraní;)

Poslední částí komplexu je hrobka „Bajraktar“, kterou ale Turci nezafinancovali, takže to vypadá že se brzo rozpadne.

Srandovní ještě byla cesta zpátky do Prištiny. Když jsem jel z Gračanice, stačilo kdekoliv u cesty mávnout na autobus, ten zastavil a jelo se. Tady jsem mával jak na prvního mája a nezastavil ani jeden. Tak jsem si říkal že skusím stopovat. Každej na mě sice zatroubil, zamával, ale nezastavil nikdo. Tak jsem si říkal že snad těch 7 km kolem dánice (která je ale ve výstavbě, takže jak polňačka) dojdu pěšky. Po pár stovkách metrů jsem ale přišel na to, proč autobusy nezastavovaly. Byla tam autobusová zastávka;). Tak 400 metrů od dědiny, nikde nic. Nechápu kdo to plánoval.

[1] http://www.rozhlas.cz/leonardo/historie/_zprava/600143

Více fotek opět na Picase