Závěrečné hodnocení

Ráno dorazí Bohouš s Katkou a Davidem, vyzvednou mě a vydáme se na týdenní cestu k domovu. Z té pak ještě možná nějaký článek sesmolím, ale myslím, že už můžu shrnout mou měsíční vědecko výzkumnou stáž tady.

O Kosovu a Kosovarech part II

Na závěr mého pobytu bych rád napsal pár postřehů o Kosovu a jeho obyvatelích, kterých jsem si tady všiml. A většiny z nich by si všiml každý během pěti minut strávených tady.

Prdelní tryska

Zhruba před měsícem, hned první den v Kosovu mě zaujala jedna věc. Tou je speciální zařízení zabudované to záchodové mísy. Vžilo se pro něj označení prdelní tryska. Trvalo mi dlouhou dobu, než jsem se rozhodl tento toaletní doplněk otestovat…ale nakonec jsem sebral odvahu a otočil kohoutkem. Musím říct, že nechápu, jak to někdo může používat.

Skendenberg – Žrádlo a chlast

Už dlouho v hospodách vídám na konci lístku, tam jak jsou ty nejdražší stejky, řádek s nápisem Skendenberg. To je tady jejich národní hrdina, tak jídlo pojmenované po něm přece musí být dobrý ne? Jenomže vždycky stojí 8 EUR a to mě přijde dost za něco,  co nevím co je.

Gjakova a Mirusha Waterfalls

Manuál říká, že je hanba, když je někdo v Kosovu a nenavštíví Gjakovu. Tak jsem se nechtěl nechat zahanbit, sedl na bus za 3 EUR a za necelý dvě hoďky jsem tam byl. Gjakova je malé město (60 tis., ale počítají to tady nějak divně. Víc jak 30 bych netipoval…), které to za války v roce 1999 pěkně schytalo.

Skopje a něco o Makedonii

Na závěr mého pobytu v Kosovu jsem měl naplánovaný výlet do sousedního státu (kam se může), a to do Makedonie. Konkrétně do Skopje (Shkup). Na konec jsem si to nechal, protože jsem se domluvil s profesorem Idrizim (o tom už jsem psal), že mě provede po městě a vůbec mi to všechno ukáže. Jak to dopadne jsem moc nevěděl, protože moc neodepisoval, ale po mém příjezdu na autobusové nádraží ve Skopje psal smsku že je za 20 minut tam, takže to dobře dopadlo.

Wine Stone Castle – Žrádlo a chlast

Kosovo je stát převážně muslimský, ale to jim nebrání tady mít vinice a pěstovat víno. Samozřejmě jsem chtěl místní produkt ochutnat (a posléze porovnat s produktem vlastním), ale nějak jsem na něho nemohl narazit. Furt nějaká Argentina. Pak jsem si ale zjistil značku a bylo to hned. Místní víno se jmenuje Stone Castle.

Flija a Baklasarma – Žrádlo a chlast

Tak dneska jsem navštívil nedalekou pekárnu a důkladně to tam probral. Koupil jsem si nejvíc tradiční albánskou věc co je…Fliju. Navíc příprava je děsně náročná, takže to nemají jen tak ledaskde… Takže jsem ji objevil až dnes. Chuťově je to podobny palačince…ale není to sladký, vlastně to není ani slaný…vlastně vůbec nevím jaky to bylo;) Možná sem to jedl blbě a má se k tomu něco nachystat…mareláda, kečup, co já vím;). Bylo to prostě takovy docela plany, po palačinkách trošku to chutnalo…a příště si to asi nedám.

Popáleniny 2. Stupně – Žrádlo a chlast

Jak se pomalu blíží konec mojeho pobytu v Kosovu, chci ještě vyzkoušet nějaké místní speciality. Jednou z nich jsou papriky. Mají tady milion stánků se zeleninou, a na žádném z nich nechybí papriky. Takové zelené, dlouhé, a předpokládal jsem že nepálivé. K této doměnce mě vedlo to, že lidi je kupujou v ohromnym množství. Narvany igelitky…kdyby pálily tak toho přece tolik nesnijou ne? Ne.

Zas nějaké formality II

Jak už jsem psal v prvním článku o formalitách, pokud bych měl čekat, až bude všechno hotovo, nenapsal bych ho nikdy. Zrovna ted sedím na KejSíEj (KCA – Kosovo Cadastral Agency) a čekám na hovor z Ministry of Education, Science and Technology.

Baklava - Žrádlo a chlast

V sobotu jsem chtěl jet na výlet na vodopády, ale o víkendu ty autobusy nejezdijou tak krásně jako obvykle, aniž by to někam napsali. Takže jsem se z nádraží vrátil, cestou potkal super interentovou kavárnu s High Speed Interenetem. Takže už jsem viděl Fringe;) (high speed znamená, že to tu stahovalo 300KB/s, ale lepší jak drátem do oka…asi si tam zas někdy zajdu).

No a odpoledne jsem vyrazil do Germia Parku na procházku. Villa Germia, hospoda na konci parku, je prý jedna z nejlepších tady. Tak jsem si tam dal večeři. Kuřecí filety s houbovou omáčkou a grilovanou zeleninou, Peju a jako desert Baklavu. To je prej hodně známy v Turecku a Bosně, takže tady je to nejvíc Traditional;) Hned po Flije kterou chci vyrazit zkusit dneska.

Peja a západ Kosova

Po Prizrenu, kde jsem byl minulý týden, jsem se rozhodl navštívit další významné Kosovské město – Peju. Peja je významná hned z několika důvodů. Podle Srbů je to „Spiritual Seat of Serbian Nation“, byl tam Srbský Ortodoxní Patriarchát, pro Albánce je zase důležity že z tama pochází Haxhi Zeka, leader of Albanian National Movement na konci 19. století. Za války to celkem schytala (na rozdíl od Prizrenu), ale přesto se zachovalo pár tradičních městských staveb (Kulla). No ale především tam sídlí pivovar co vaří Peju;)

Speca me Kajmak – Žrádlo a chlast

Nedávno jsem si zašel na večeři do hospody tady kousek od kolejí, vůbec jsem tomu lístku nerozuměl, tak jsem si objednal tak nějak nazdařbůh. No a donesli mě jídlo s názvem „Speca me Kajmak“. Představoval jsem si teda něco jinýho, ale bylo to dobrý.

Pivko s Dančou

V neděli jsem odlovil kešku kousek od Prištiny, a na základě logu se mě ozvala Danča B, která v srpnu dodělala magistra na MRS v Olomouci a teď maká tady v Prištině pro UNFPA, United Nations Populations Fund, což je organizace placená vládou ČR a patří pod OSN. Domluvili jsme se dneska na pivo a tak mám plno zákulisních informací o Kosovu.

Dvě kupy masa – Žrádlo a chlast

Jak jsem byl s Dančou na pivku, jak píšu v druhém článku, tak na jídlo jsme si k pivu dali místní specialitu (jméno jsem samozřejmě zapoměl), je to pro dva lidi a je to mísa plná různých druhů masa. Bylo to mrtě dobry a byla toho hromada jak prase.

Prizren

V sobotu bylo krásně, tak jsem si udělal výlet trochu dál od Prištiny. Do města Prizren na jihu Kosova. Je to asi 80 km daleko a autobusem jste tam za necely dvě hodinky. Jede se po celkem pěkné cestě. Město je to krásné, uniklo komunistům i válce, takže má historicky centrum;) Zatím všichni mi říkali, že je to nejpěknější město v Kosovu. Fakt hrozně pěkny, na turisty zařízeny, spousta mešit, pár kostelů, řeka tekoucí prostředkem centra, stary mosty…

Autobusy v Kosovu

Hromadná doprava (Trafiku Urban) v Kosovu funguje, ale má svá specifika;)

V bance

Tak jsem se dneska stal hrdým majitelem bankovního účtu od společnosti Raiffeisen Bank Kosovo J.S.C. Donutila mě k tomu protikorupční opatření Kosovské vlády, která nařídila, že všechny částky musí projít skrz banku. Takže abych dostal svých 250 EUR, musel jsem si tady zařídit účet. Do zahraničí to asi poslat neumijou nebo já nevím.

Památník bitvy na Kosově poli

V pátek jsem měl další lecture, a opět bylo krásně. Takže jsem vyrazil podívat se na druhou (a poslední) zajímavost v okolí Prištiny. Tou je památník bitvy na Kosově poli v roce 1389 a přilehlá hrobka sultána Murata a jeho vlajkonošů.

Gračanica monastery a Ulpiana

V úterý jsem měl, jak už jsem psal, lecture o GIS. Docela mě to naštvalo, protože když prší tak nemám na práci nic, a když je hezky tak tady trčím jak trdlo abych mohl děckám půl hodiny něco vykládat. No ale skončil jsem celkem brzo, tak jsem si řekl, že vyrazím někam za kulturou. Oni tady (v okolí Prištiny) teda moc kultury nebo památek nemají, ale něco málo tady přece je.

Kartografie a GIS na Balkáně

Přestože tady vlastně nemusím nic, slíbil jsem Muratovi a ministrovi, že tady místním studentům na fakultě of civil engineering and constructions udělám tři přednášky o tom, co děláme u nás na katedře. Včera jsem měl první z nich. Týkala se Kartografie a GIS, a děckám jsem ukázal nějaky výstupy z diplomek, něco o Tyflomapách a tak.

Elektřina a voda

V manuálu psali, že je dobré vzít si sebou do Kosova baterku, protože často dochází k výpadkům elektřiny. Hlavně teda mimo Prištinu. Já jsem se s tím tady nesetkal. Ale prý je to tu s eletrikou zajímavé, a každé děcko tu ví, jak se jmenuje firma co eletriku vyrábí. Je to KEK a má ředitelství tady kousek od baráku. Manuál říká, že to každej ví, protože výpadky jsou skoro furt (mimo Prištinu teda).

Správnej Burek, Pleskavice a další piva - Žrádlo a chlast

Tak minule jsem říkal že Sausage-shaped si myslím že vypadá jinak, a měl jsem pravdu. Včera jsem totiž při procházce městem narazil na Burektore (obchod s burkama) a konečně vím jak to má vypadat.

Muzeum bez exponátů

Předvčerem bylo krásně, tak jsem vyrazil do toho zbytku historického centra, co tu mají, a navštívil jsem jedno ze dvou Prištinských muzeí.

Internet v Kosovu

Už nějakej čas jsem nic nenapsal…pořád totiž řeším nějaké formality s těma lectures co jsem slíbil, že jim udělám (já blbec – nikdy víc). No a s internetem je to tady takovy pofidérní.

Burek a další věci – Žrádlo a chlast

Dnes jsem poprvé ochutnal místní specialitu (říká manuál), kterou je Burek. Manuál říká, že se jedná o Sausage-shaped fried filo pastry filled kuřecím masem, sýrem nebo špenátem. Moc teda nevím co znamená Sausage-shaped, ale představoval jsem si to jinak;) Nicméně bylo to super. Jí se to prej hlavně ráno nebo před polednem jako snack, ale přišlo mě, že jsem se toho celkem nacpal, takže by to klidně mohlo být jako menší oběd.

O Kosovarech - part I

Jak už jsem psal v předchozím článku, dneska jsem seděl dvě hoďky s borcem z Univerzity a plkali jsme o GISech, Kosovu, Albánii a tak. Debata to byla mrtě zajímavá, skusím shrnout nejzajímavější body. Snad v tom nebude úplně bordel.

Zas nějaké formality

Psaní tohoto článku jsem chtěl nechat, až budu mít všechno vyřešeno, abyste měli komplexní obraz, ale to by se taky mohlo stát, že bych ho nenapsal nikdy;)

Samun a Peja – Žrádlo a chlast

Po vzoru bary (maly krátky) tady budu psát, co jsem jedl a jaky to bylo;)

Den První - Přílet a první dojmy

Pondělí 2.5.2011 – příjezd

Protože jsem si chytře koupil letenku z Prahy do Vídně a pak až do Prištiny, musel jsem se do té Prahy nějak dostat. Volba padla na oblíbený rychlík Excelsior. Samozřejmě jsem si vybral kupéčko kde seděli dva obrovští potetovaní cigáni, ale spali tak to bylo jedno.

Mrtě dlouho jsem řešil, že na letišti nenajdu odkud to letadlo letí, ale nakonec byla chybka jinde. Nemohl jsem totiž najít ten správnej východ z nádraží. Chodil jsem tam jak ocas asi pul hodiny, pak sem se skamarádil se Slovincem co to taky hledal, pučil jsem mu 6 korun, protože automat byl podrbanej, a kvůli tomu mě ten autobus ujel před nosem. Další jel za půl hodiny, ale nasral sem se, mávl na taxík a jel tágem. Pán sice říkal, že to bude za 4 kila, ale nakonec se z toho vyklubalo kil 6. A navíc jsem pak čekal jak ocas na letišti 3 hodiny. Prostě provar.

V Praze jsem to našel vklídku, letěli jsme s Tyrolean Airlines takovym vrtulovým prdítkem co strašně řvalo. Cestou byli nádherně vidět kupy mraku;) Ve Vídni jsme byli za půl hodinky. A tam jsem myslel že bude kriticky místo. Na přestup jsem měl totiž jenom 55 minut. Nicméně brány jsou od sebe asi 50 metrů, takže jsem byl transfernutej asi za 5 minut. Ani jsem se nenadál a už sem byl aj za security prohlídkou, a nemohl jsem si pokecat s Burákem, kterej na mě potom přes gejt mával. Letěli jsme Airbusem A320, takže to byla jiná káva…žádny drncání jak předtím. Co mě zaujalo, bylo osazenstvo letu…bylo tam asi tak 30 stařenek a stařečků asi 80 letých, co prd mohli chodit, neuměli ani německy ani jinak a vůbec byli takový popletení. Chudery letušky z toho byly na prášky.

Letiště v Prištině vypadá přesně jak jsem si představoval….asi jak nádraží v Brodku;) Šak uvidíte na fotkách. Před nádražím na mě čekal driver, cedulku jsem si od něho vyptal na památku. Ale bohužel tam teda Popelak nebyloL Co mě ale trošku zaskočilo bylo to, že neuměl anglicky. Ale vůbec. Pak se teda trochu rozspikoval, ale nedaval ani slova jako „Army“ „now“ a tak. Asi to tu s tou angličtinou nebude tak super jak sem si myslel. To se ukázalo hned jak jsem přijeli na to ubytování, kdy pán na recepci neumí vůbec nic. Je to megakomplex oplocenej kterej hlídá u vchodů security, a kde bydlijou studenti. Prostě koleje. Co je ale srandovní je to, že já bydlím v křídle které je určené pro zahraniční hosty. A zatím (20:01) to vypadá že ho asi obývám sám ;-) Ale pokojíček luxusní. Koupelna, sprcháč, hajzlík /ježiš jak já se bál že tu budou turecky a že si poseru gatě;)/ lednička, balkon…všecko. Jenom internet ti nemají. Dírka ve zdi je, krabice na chodbě je, ale internet není.  A celkově mě příjde že takových věcí bude obecně v Kosovu víc. Jakože to sice vypadá že tam je panelák, ale když se podíváš pořádně tak zjistíš že je to vlastně jenom kostra. Nebo držátko na mýdlo ve sprše, který se otáčí;)

Po příjezdu jsem si hoďku dvě zdříml a vyrazil jakože na pulhodinu do města. Blbec jsem trajdal 4 hodiny. Říkal jsem si, že přece nebudu vytahovat GPS, že zpátky musím trefit. A hovno. Mají tady miliardu uliček, dvě miliardy aut a sedum miliard bordela, kterej je všude stejnej takže jde prd poznat, jestli už jsem tam byl nebo ne. Jo a taky nemají cedulky s názvem ulic a nemají parkoviště. Parkujou prostě kde se jim zachce.

Během trajdání jsem obešel asi všecko co tu mají, ale podrobnějš to popíšu aj s nějakýma historickýma okynkama až někdy pozdějš. Aj tak je to dlouhy jak stara sviňa, ale by to dneska nabytej den. Zítra mám audienci u ministra, tak se jdu asi vyspat. Bohužel internet není, takže online to bude až někdy posléze.

Tak právě sedím na katastrálním úřadě a mám tu internet tak vyvěsím co jsem včera večer sesmolil...

Vkladat fotky do článku teď nestihnu, ale prohlédnout si je můžete na picase.

Pár řádků před odletem...

Kdo mě zná tak asi ví, že zítra ráno odlétám na studijní stáž do Kosova. Protože bych se rád dělil o zážitky a poznatky, a Facebook neuznávám, budu to psát sem.