Den První - Přílet a první dojmy

Pondělí 2.5.2011 – příjezd

Protože jsem si chytře koupil letenku z Prahy do Vídně a pak až do Prištiny, musel jsem se do té Prahy nějak dostat. Volba padla na oblíbený rychlík Excelsior. Samozřejmě jsem si vybral kupéčko kde seděli dva obrovští potetovaní cigáni, ale spali tak to bylo jedno.

Mrtě dlouho jsem řešil, že na letišti nenajdu odkud to letadlo letí, ale nakonec byla chybka jinde. Nemohl jsem totiž najít ten správnej východ z nádraží. Chodil jsem tam jak ocas asi pul hodiny, pak sem se skamarádil se Slovincem co to taky hledal, pučil jsem mu 6 korun, protože automat byl podrbanej, a kvůli tomu mě ten autobus ujel před nosem. Další jel za půl hodiny, ale nasral sem se, mávl na taxík a jel tágem. Pán sice říkal, že to bude za 4 kila, ale nakonec se z toho vyklubalo kil 6. A navíc jsem pak čekal jak ocas na letišti 3 hodiny. Prostě provar.

V Praze jsem to našel vklídku, letěli jsme s Tyrolean Airlines takovym vrtulovým prdítkem co strašně řvalo. Cestou byli nádherně vidět kupy mraku;) Ve Vídni jsme byli za půl hodinky. A tam jsem myslel že bude kriticky místo. Na přestup jsem měl totiž jenom 55 minut. Nicméně brány jsou od sebe asi 50 metrů, takže jsem byl transfernutej asi za 5 minut. Ani jsem se nenadál a už sem byl aj za security prohlídkou, a nemohl jsem si pokecat s Burákem, kterej na mě potom přes gejt mával. Letěli jsme Airbusem A320, takže to byla jiná káva…žádny drncání jak předtím. Co mě zaujalo, bylo osazenstvo letu…bylo tam asi tak 30 stařenek a stařečků asi 80 letých, co prd mohli chodit, neuměli ani německy ani jinak a vůbec byli takový popletení. Chudery letušky z toho byly na prášky.

Letiště v Prištině vypadá přesně jak jsem si představoval….asi jak nádraží v Brodku;) Šak uvidíte na fotkách. Před nádražím na mě čekal driver, cedulku jsem si od něho vyptal na památku. Ale bohužel tam teda Popelak nebyloL Co mě ale trošku zaskočilo bylo to, že neuměl anglicky. Ale vůbec. Pak se teda trochu rozspikoval, ale nedaval ani slova jako „Army“ „now“ a tak. Asi to tu s tou angličtinou nebude tak super jak sem si myslel. To se ukázalo hned jak jsem přijeli na to ubytování, kdy pán na recepci neumí vůbec nic. Je to megakomplex oplocenej kterej hlídá u vchodů security, a kde bydlijou studenti. Prostě koleje. Co je ale srandovní je to, že já bydlím v křídle které je určené pro zahraniční hosty. A zatím (20:01) to vypadá že ho asi obývám sám ;-) Ale pokojíček luxusní. Koupelna, sprcháč, hajzlík /ježiš jak já se bál že tu budou turecky a že si poseru gatě;)/ lednička, balkon…všecko. Jenom internet ti nemají. Dírka ve zdi je, krabice na chodbě je, ale internet není.  A celkově mě příjde že takových věcí bude obecně v Kosovu víc. Jakože to sice vypadá že tam je panelák, ale když se podíváš pořádně tak zjistíš že je to vlastně jenom kostra. Nebo držátko na mýdlo ve sprše, který se otáčí;)

Po příjezdu jsem si hoďku dvě zdříml a vyrazil jakože na pulhodinu do města. Blbec jsem trajdal 4 hodiny. Říkal jsem si, že přece nebudu vytahovat GPS, že zpátky musím trefit. A hovno. Mají tady miliardu uliček, dvě miliardy aut a sedum miliard bordela, kterej je všude stejnej takže jde prd poznat, jestli už jsem tam byl nebo ne. Jo a taky nemají cedulky s názvem ulic a nemají parkoviště. Parkujou prostě kde se jim zachce.

Během trajdání jsem obešel asi všecko co tu mají, ale podrobnějš to popíšu aj s nějakýma historickýma okynkama až někdy pozdějš. Aj tak je to dlouhy jak stara sviňa, ale by to dneska nabytej den. Zítra mám audienci u ministra, tak se jdu asi vyspat. Bohužel internet není, takže online to bude až někdy posléze.

Tak právě sedím na katastrálním úřadě a mám tu internet tak vyvěsím co jsem včera večer sesmolil...

Vkladat fotky do článku teď nestihnu, ale prohlédnout si je můžete na picase.