Po Prizrenu, kde jsem byl minulý týden, jsem se rozhodl navštívit další významné Kosovské město – Peju. Peja je významná hned z několika důvodů. Podle Srbů je to „Spiritual Seat of Serbian Nation“, byl tam Srbský Ortodoxní Patriarchát, pro Albánce je zase důležity že z tama pochází Haxhi Zeka, leader of Albanian National Movement na konci 19. století. Za války to celkem schytala (na rozdíl od Prizrenu), ale přesto se zachovalo pár tradičních městských staveb (Kulla). No ale především tam sídlí pivovar co vaří Peju;)
V Peji žijou jak Albánci, tak Srbové (myslím) a taky je tam significant Roma population. Což se pozná tak, že hned po tom co vylezete z autobusu, vrhne se na vás pět šest děcek a tahají vás za ruku a říkají bambino, bambino a chou prachy. Naštěstí jsem s tím počítal a nějaky drobáky si dal do kapsy. Ale příště už nedám nikomu nic. Dáte jednomu, druhýmu….a vzápětí chcou všichni. Kdežto když řeknete rovnou nee tak to pochopijou.
Centrum města mě moc nezaujalo….je tam taky pěší zóna jak tady, teče tam řeka, mají tam pár těch Kullas, pár mešit a kostelů ale žádná pecka. Jo a většina hospod sou pizzerie a vařijou italsky jídla, protože tady to mají pod palcem Italové z KFOR. Co ale hodně oceňuju, tak je infocentrum pro turisty (jediny v Kosovu). S pánem jsem si tam krásně pokecal, dostal milion pohledů, letáčku (většina anglicky) a taky mapu Rugova Valley, kam se chystáme až dojede Bohouš s Kačenou. Všechno zadarmo. Organizuje to tady prý nějaká italská neziskovka. Takže případným návštěvníkům doporučuji navšívit hned na začátku výletu.
Hlavním trhákem Peji je Peč Patriarchate (Peč je Srbsky Peja), což je to bývaly sídlo Patriarchy. Asi se bojijou že by jim tam Albánci dělali bordel, takže před vchodem do kláštera stojí obrněný transportér, který se ale nesmí fotit, a dva znudění Slovinští vojáci opření o M16. Když jsem řekl, že chci dovnitř, vzali si pas, zavolali jeptiškám (je to ženskej klášter) dovnitř a asi deset minut něco řešili. Podle manuálu tam nepouštijou nikoho kdo má jenom trochu albánsky jméno. Nicméně já jako Stanislav jsem problémy neměl. Dostal jsem krásnou kartičku s podpisem nějakýho Commandante z Batalionu a pas si comandant nechal.
Klášter je celkem malej, pěkně upravenej a nebyla tam ani noha. Akorát pak když jsem zazvonil na zvon před obchodem tak se přiřítila jepticha (moc nadšeně nevypadala), koupil sem si pár pohledů, abych jí udělal radost a ať mě pustí do kostela. Ten byl pěknej, vymalovanej ikonama, smrděl kadidlem a nesmělo se tam fotit.
No a druhej klášter kam jsem měl namířeno se jmenuje Vysoki Dečani Monaster a je v městečku Dečan asi 12 km od Peji (30 minut busem, směr Gjakova, jezdí celkem často). Klášter je asi dva kilometry od zastávky podél lesa (a Campu Sparta, kterej zase hlídá obrněnej transportér). Před klášterem opět znuděnej voják, tentokrát Ital. Zavolal mnichům, jestli můžu jít dovnitř, pět minut něco geglal do toho telefonu, pak mě telefon dal do ruky, Monk mi řekl, že jestli chci dovnitř jenom jako turista nebo mám nějaký jiný účel návštěvy (asi se modlit?). A když jsem odpověděl, že ne tak že soráč, ale že teď nemají otvírací hodiny. Takže Vysoki Dečani jsem viděl jenom zvenku.
Každopádně výlet byl dobrej, obhlídl jsem hory Rugova Valley, kam už se těším jak maly děcko, prohlídl nějaky kláštery a poznal Western Kosovo, který je podle manuálu „To pravy Kosovo“. A je pravda že cestou jsme potkali mnohem víc koňských povozů na cestě, a taky stádo krav co stálo na dálnici a nechtělo uhnout. Tak možná se to pozná podle toho;)
Více fotek najdete opět na Picase
Žádné komentáře:
Okomentovat