Zarazice 2009

Začalo to poklidně u Moritze ve středu (tradičně). Říkali jsme si že bysme zajeli někam na výlet. No a někoho napadlo že pojedem k Barči do sklípku a během 5 minut to bylo domluveny (kdyby to pak zera nechtěli zrušit tak to bylo uplně bez problémů;)) Jeli jsme v tradičním složení já (Celebrita), dvě Zera, Štrublos a externista Bohuš;)

Cesta tam probíhala poklidně až do příjezdu do Moravského písku, kde na nás čekala Barča se svým žlutým wagonem (toho času měl ještě zrcátka obě). Protože měl Bohuš málem ulomenou nohu z výletu do Jeseníků, nacpali sme ho dozadu do kufru, protože na sedačce by v případě havárie jenom zavazel a brzdil evakuaci vozidla. A šance že k evakuaci skutečně dojde se zvyšovala přímo úměrně zvyšující se rychlosti automobilu. Ve 120km/h už auto plavalo na silnici tak, že jsme malem spadli do příkopy na opačné straně silnice. Naštěstí však byla celková délka trasy jen asi 10 km, takže za 3 minuty jsme tam byli.

První co nás na návštěvě Barčina bydliště upoutalo bylo to, že dům je zevnitř mnohem větší než zvenku. (TARDIS). Na Rosťův dotaz kolik to má pater odpověděla paní Pavková že 7. Haha sranda...pak jsme ale začli počítat a fakt to bylo 7, a to nepočítají jedno patro sklepa. Po seznámení se s rodinnými příslušníky klanu Pavků a potom co Bohuš spořádal celou buchtu jsme vyrazili na dvůr uspořádat turnaj ve střelbě ze vzduchových zbraní.

Přestože Barča střílí závodně (a nechce nám to říct abysme se jí nebáli jěště víc než teď) na stupních vítězů se neumístila. Nicméně provar to taky nebyl...byla před zerama. Vymluvila se na zvyšující se tmu a z roztržitosti tam dokonce nechala telefon a našla ho až druhý den. Po střeleckém výkonu nás čekal výborný gulášek. Paní domu se o nás starala, říkala že kdybysme měli hlad tak mají ještě vepřo knedlo zelo. Na Bohušovi bylo vidět že hlad by byl, ale přirozená stydlivost mu po třech dávkách guláše nedovolila se přihlásit o další porce. Takže akorát snědl Barčinymu bratrovi narozeninový dort a pomalu jsme se přesunuli do sklépka na košt.

Pán domu nám tam vykládal sranda historku jak byl na koštu, během hodiny do něho nalili 25 vzorků a pak ho museli dovést dom:) Asi chtěl abysme věděli jaky to bylo tak do nás během půl hodiny nalil do každyho tak litr. Nejlepší byl asi Rosťa, který vlastně vůbec nechtěl pít a táhl si plný batoh lahváčů. Na ty ale nakonec nedošlo;) Po ochutnávce všeho co v sklépku bylo jsme se odpotáceli hrát ping pong a Barča jela pro spolubydlící Marťu do Veselí. jejich cesta byla asi ještě větší sranda jak ta naše, protože přijela bez zrcátka;)

My jsme zatím "hráli" ping pong. Moc nám to teda nešlo a možná sme aj dělali bordel protože nás přišel zkontrolovat oslavenec a všechny nás porazil. Asi odveta za snězený dort. Nejlíp šla hra asi Štrublosovi, a to i přesto že při hře měl v ruce sklenici červeného a při každém odpalu trochu vylil. Pak jsme si zahráli vědomostní hru o Evropě a zera zase kradli;) ale nebylo jim to nic platny. Stejně prohráli.



Další fáze večera už mám trošku zamlžené. Byli jsme ve sklípku, popíjeli, jedli sýry, všem bylo zima jenom mě hic. tahali jsme víno koštýřem (Barča nesměla páč je gramlavá), zase popíjeli, jedli maso...až asi do půl 3 kdy se většina odebrala na kutě. Ve sklépku jsme zůstali jenom já a Bohuš a ještě asi tři hodiny tam seděli. O půl šesté jsme vyrazili taky spat. Během třech vteřin mezi ulehnutím a usnutím jsem ještě zahlédl paní domu jak vyráží do práce. Ráno nám Bohuš vyprávěl jak zmateně chodil po celém domě a nemohl najít místnost kde má spát. Až potkal paní domu a ta ho chytla za ruku a dovedla na místo;)



Vstávali jsme někdy před devátou, Štrublosovi se celou noc zdálo o Eternity 2 a že vyhraje milion...ráno k tomu sednul, prohlásil že je autista a eternity složil. Pomalu už si spřádal plány jak hotovost utratí kdyžmu Barča řekla že to je jenom nějaká tréninková verze;) Já jsem mezitím vyrazil na Sightseeing a málem mě tam sežral pes;) Mira si zatím četl časopis RUN! (co se dá psát o běhání nepochopim) a vymyslel mi pseudonym. Vůdce smečky. Po chvíli posedávíní jsme vyrazlili na nádraží do Veselí. Ve Starém městě jsme si dali Zubra, bohuš prošlou bagetu za čtyři pětky a hurá do Olomouce.

Protože bylo krásně tak jsme si s Bohušem sedli ještě na jedno a seděli tam do 3 a dívali se z okna jak je krásně a jezdijou auta. Na zastávce jsme pak viděli zákrok PČR jako vystřižený z německého akčního filmu.

Celkově hodnotím akci jako velice podařenou a jestli sme v Zarazicách neudělali moc velkou ostudu tak bych z toho klidně udělal tradici.

Fotky z akce jsou na picase u Mirka (zprzněné vodoznakem)