Holandsko 2008

Po zkušenostech z června, kdy se nám poštěstilo navštívit Jonáše v Krakowě (a Kitschi), nenechali jsme si návštěvu jeho nového působiště ujít. Aspoň teda já a Rosťa. Gele si sice koupil za 1700 letenku, ale pak se asi zalekl a že jde na svatbu radši. K nám dvěma se připojili ještě Mira se Štrublosem a vyrazili jsme tak v klasické středeční Kudějovské sestavě.

Abysme na nic nezapoměli, udělali jsme si týden dopředu brífing v Irské hospodě. A teď tam už taky nemůžeme chodit...nějak nám ty hospody docházijou;) (kleptomani...fuj). No vyráželi jsme v sobotu v brzkých ranních hodinách rychlíkem s honosným názvem Excelsior ku Praze. Rychlík byl nacpaný, takže jsme se museli rozesadit do dvou kupéček. Kdo to měl lepší nevím...já jsem sice seděl vedle atraktivní slečny, ale její boyfriend na mě celou cestu čuměl pohledem vraha. Navíc roztopili kupéčko tak na 50°C. Posledním spolucestujícím byl nějaký starý pán co cestoval v papučích a mluvil ze spaní. Rosťa s Mirkem to měli ještě veselejší, už si moc nepamatuju co říkali ale asi to bylo fajn, protože Mirek raději zvolil variantu stání v uličce;)

Den první: Amsterdam

Nicméně cestu jsme přežili, potom Rally v pražské MHD a kolem 5. hodiny jsme byli na letišti. Sbalili jsme zavazadlo, zjistili jsme že má 2 kila přes limit, tak rosťa vytáhl pivo a vodu, vodu vyhodil a pivo rozpil a pak ho chtěl věnovat opodál stojícímu pánovi. Na tom bylo vidět že chuť by byla, ale strach z manželky byl silnější takže pivo letělo do odpadkáče. Náš Boing 737 přiletěl načas a letěli jsme nejspíš po větru, takže na Amsterdam Shipol jsme dosedli půl hodiny před plánovaným příletem. přistávací manévr byl super...milión vodních kanálů, hráze, lodě, větrné elektrárny...super. Já jsem letěl poprvé takže se mi to líbilo moc.



Na letišti jsme byli celkem zmatení, tak jsem se šel zeptat pána na informacích jak se dostat do centra, a jestli to jde pěšky. Řekl mi že to je Unreal a ať jedem vlakem, že každých 10 minut jezdí Intercity (oproti Praze kam se jede dvouma metrama a pak pul hodiny Ikarusem). Jenomže koupit lístek na vlak je radost. Automatů tam mají sice asi milion, ale všechny jsou jenom na karty. Normální peníze se tam už asi nepoužívají nebo co;) Stejné to bylo třeba u skříněk na bágly, a uvažovali jsme jestli ty slečny v Red Light Districtu (Kurví díra) mají taky pod postelí terminál;) Nakonec jsme lístek koupili u přepážky, přejeli kus na Amsterdam Central a absolvovali podobné martýrium s báglem.

Pak jsme konečně mohli vyrazit do ulic velkoměsta. První co nás zaujalo byla "Chcací" budka přímo na rušné ulici. Má to asi svoje výhody (jakože se nemusí hledat strom), ale nějak mě to přišlo nevhodné a radši jsem to vydržel;) Pak jsme se vydali směrem, kde jsme tušili centrum. Hodně zajímavy bylo to že všechny baráky tam mají šikmou přední stěnu. Rosťa nám vysvětlil že je to proto, že tam oknama stěhujou nábytek, tak aby se neodřel o zdi. To jsme záhy mohli vidět v praxi, když nějací číňani tahali gauč.



Cestou nás málem srazilo asi tisíc kolistů, byli všude, jezdili jak se jim zachtělo a vůbec celá dopravní situace byla taková podivná. Za celej den jsem nezjistil po které straně silnice se tam vlastně jezdí;) Úkazy jako otáčející se dvoupatrovej autobus na maličké křižovatce mezi cyklostezkama, mostkem a sloupem veřejného osvětlení nebylo nic zvláštního. Takže abychom unikli do nějaké klidnější části města, rozhodli jsme se že si obejdeme kostel na kterej jsme narazili. Bylo asi 10 hodin dopoledne, obhlížíme kostel, a jenom tak mrkneme na druhou stranu do výlohy, a tam seděla tak 50ti letá (40 let praxe), 160 kilo cigánka polonahá a svůdně mávala na Mirka. Ten z toho málem dostal infarkt;) Takže jsme se zase kousek posunuli. Tam byl květinovej trh...prodávaly se tam růže, tulipány, palmy, kaktusy, vibrátory, nafukovací panny a podobné zboží. Sodoma Gomora;)

Protože jsem velký geocacher tak jsme vyrazili k nejstarším stromům v Holandsku (Dája tvrdí že jsou to "blahocety cilske") a potom na procházku jedním z Amsterodamských parků. Mirek byl pořád ještě v šoku, takže jsme si sedli na lavičku, obědvali, a Mira si vytáhl dvoulitrovku "Námořnické kofoly" a pomalu ho dopil. "Hmmm Rumíík...měl jsem koupit dva" zasněně si drmolil. Pak jsme pokračovali parkem dál do města, obhlídli ještě spoustu pamětihodností a přiblížili se zpátky do centra. Tam chtěl Štrublos navštívit muzeum diamantů. Bylo to celkem zajímavy, jak se to musí strašně dlouho upravovat než se z toho stane ten diamant a tak. No a ve vedlejším baráku měla být taky nějaká expozice. Tak jsme tam vlezli, ale nějak to nevypadalo jak muzeum, všude strašnej luxus a hromady číňanů u stolečků dohodovali kontrakty za miliony. Tak jsme se snažili zmizet, šli jsme pořád dál po šipkách exit...cestou jsme prošli snad půlku Amsterdamu, potkali půlku číny a viděli tak tunu diamantů. Nakonec jsme ale cíle dosáhli a mohli jsme vyrazit naproti Jonášovi, kterej nám přijel naproti.



Čekal nás na hlavním náměstí, asi kilometr od naší současné pozice proti proudy obrovské masy lidí. Málem jsem se z toho davu poblil...hrozně to nemám rád...ale nakonec jsme Jonyho našli. Jak se dalo očekávat, přijely s ním nějaké "frndy", takže jsme se s nima naháněli po půlce města. Když jsme je konečně našli (vedle toho kostela s Mirkovou oblíbenkyní, která asi dělala nonstop) šli jsme ještě na nádraží pro Jonyho kamaráda Vojtka. Slečny jsme asi nějak vyvedli z konceptu, protože se od nás odpojily a už jsme je ten den neviděli;) Zato Vojtek souhlasil s mým plánem navštívit KofeeShop a něco tam ochutnat. Abych pravdu řekl zklamalo mě to uplně nejvíc. Čekal jsem prostě pohodku, že se přijde někam na pohodu, vyvalíme se do křesílek, zahulíme, z rádia se bude linout Bob Marley...klidek. Misto toho se z repráku linulo Duc Duc a všude bylo tak milión lidí a řev. Takže jsme si dali 2 špeky, Vojtek mě přesvědčoval že hašiš je slabší než brka (kec) a protože Mirek kňučel (ostatně jako celé 4 dny) že je mu zima, vyrazili jsme někam dál. Chtěli jsme si dát pivo, ale to je tam taky radost...buď je hospoda moc luxusní a pivo stojí tak 7 Eur, nebo je normální, 2 decky piva stojijou asi 3 a je narvaná. Tak dvacátá kterou jsme zkusili byla přijatelná /2dcl 2,60 Eur/. Tam jsme si dali myslím 3 kousky a šli obhlídnout Red Light District. Tam to bylo taky hrozny...většina děvčat měla těžce přes třicet (až 50) a  byly romského původu. Pěkny byly asi tak 3. Jo a když jsem u těch bab...už když jsme vylezli z letadla tak jsem si všiml že v Holandsku nemají pěkny žensky. Soustředil jsem se na to celej den a fakt. Děs. No takže z prvního dne jsem byl celkem zklamanej...nejvíc asi z těch Kofee...ale pak už to bylo jenom lepší. Někdy v 10 jsme nasedli na vlak směr Nijmegen a hurá k Jonymu na koleje.



Den druhý: Nijmegen

Protože byl první den velice náročný (nachodili jsme asi sto kilometrů a minulou noc jsme nespali),  a taky proto že jsem jel s bandou ochrapů, vyrazili jsme na prohlídku historického města Nijmegen až asi ve dvě. Jonáš nám ukázal školičku do které chodí, našli jsme si tam keš, prohlídli centrum, nafotili co se dalo a pak vyrazili busem zpátky. Na kolejích nás totiž měla čekat "Velkolepá party".



Jednalo se o to, že nějací borci z Portugalska navařijou pro dalších 25 lidí a pak se bude pít a tak. Abysme nepřišli za socky, dal nám Jonáš jasné instrukce: Nasmažit hory řízků a nakoupit litry lihovin. Tak jsme i učinili. Když jsme přišli, na stole stála jedna láhev vína. Tak jsme otevřeli ty naše slivovice a vodky, a učili Arubu (slečna původem z tohoto tropického ostrova, vlastním jménem se jmenovala Karlín, jako ta pražská městská část, ale mezi námi se ujalo toto označení) chlastat slivovicu. Borci portugalci mezitím uvařili jakési těstoviny nebo co, to jsme zhltli a přišla řada na naše řízky. A pak se stala asi nejpamátnější situace z celého výletu. Mirek měol v plánu se na párty pořádně "rozspíkovat" a příležitost k tomu dostal když zahlédl Arubu jak si nese řízek na talířku s rýží. Mirek vystřelil jako pružina a začal řvát: NOU NOU NOU NOU NOU! NOU SCHNITZEL WITH RICE! A sebral Arubě talížek, rýži kamsi vysypal a strčil jí do ruky chleba. Ta z toho byla trochu v šoku, chleba asi předtím neviděla, ale Mirek působil tak hrůzostrašným dojmem že se do chleba zakousla a na rýži úplně zapoměla. Později jí tak zachutnal že si jeden krajíc zabalila pro sestru, asi aby taky mohla ochutnat tu dobrotu. Nicméně Mirkovi toto malé vítězství nestačilo a pokračoval ve své misionářské činosti dál. Dokonce odhalil skupinu která si rýži odnesla na chodbu ani unikla jeho násilnému obracení na chlebovou víru. Nevím čím to mohlo být, ale krátce potom se párty rozpadla a zůstali jsme tam sami jenom s Vojtkem a Arubou. Prej nějakej fotbal ale nevím nevím;) Co chlapce celkem dostalo bylo to, že nám Aruba rozdala utěrky a ať umyjem nádobí. Já jsem to nějak akceptoval. Přecejenom jinej kraj, jinej mrav. Ale Rosťu to vyloženě rozhodilo a celou dobu na Arubu jenom nadával. Jedinou vyjímku udělal když jí říkal ať si mu sedne na klín, aby měl fotku s černoškou;)



Rosťa ve spílání pokračoval i po našem přesunu do kuchyňky na našem patře, a to tak intenzivně, až se Vojtek ptal Jonyho cože to znamená ta "černoška". Jonáš se snažil tuto možnou mezinárodní krizi zachránit tím že to zamluví, ale Vojtek byl neodbytný, takže musel použít mistrovkou lež a odvrátit tak konflikt na mezistátní úrovni. Takže nakonec se Vojtek dozvěděl že "černoška" značí když někdo pije hodně becherovky. Asi si to vzal k srdci, protože společně se mnou a Jonášem vypil celou láhev, a o tom že je opravdu "černoška" nás přesvědčily dávivé zvuky ozývající se z toalet;)

Den třetí: Antwerpen

Na třetí den naší expedice jsme si nachystali výlet do Antwerp v Belgii. Luxusní bylo už nádraží. Má v podzemí asi pět pater a na čtyřech z nich jezdijou vlaky. Ivan by tam zůstal celej den;) My všakvlaky zas tak nežerem, takže jsme vyrazili ku centru. Že jsme v jiném státě jsme zjistili už podle toho, že na ulici jsme potkávali i normální slečny;) Město je to fakt pěkný, ale nejlepší tam byla asi katedrála. Já jsem přípravu nedělal žádnou, takže jsem došel na konec ulice, podíval se doprava a tam stála obrovská a hrozně pekná katedrála.  Jelikož jsem neznaboh tak do kostelů nechodím. Ale tady jsem udělal vyjímku, a dokonce zaplatil za vstup 2 eura. Vevnitř byla taky super. Bohužel na fotkách to tak nevypadá, páč neumím fotit ve tmě.



Po prohlídce náměstí a kostela jsme se dostali k vodě. V dáli jsme viděli přístav plný kontejnerů, vzpoměli na Barču a pokračovali v prohlídce města. Počasí přestalo být pěkné, tak jsme hledali nějakou hospodu kam bysme se zašili. Upoutala nás cedule "Studenstské slevy piva". Tak jsme tam zapadli, a bylo to super. Taková klasická čtyřka, uprostřed kulečník, záchod neměl dveře, ale bylo to tam bezva. Dokonce jsme se vyfotili samospouští a fotoaparát zachytil i našeho nového kamaráda "Knírače". Štrublos ihned upozornil na nepřehlédnutelnou podobu mezi ním a Mirkem. Dali jsme si tady asi tři pivka (dokonce pinty, nejenom ty maly dvoudecky) a využili výhod karty ISIC. To by se mělo zavést i u nás:) Konečně by se ty dvě sta ročně pořádně vyplatily. Před odjezdem jsem si chtěl ještě odlovit keš u nádraží, ale těsně předtím než jsem začal hledat ji nějaký houmeles před mýma očima náhodou našel a ztopil. Nechápal jsem. Cestu zpátky jsme si krátili hraním slovního fotbalu (té varianty kdy se slovo neřekne nahlas, ale jenom se popíše) a dozvěděli jsme se spousti zajímavých věcí. Namátkou třeba že ondatra je pták a nadšenec do přírody se jmenuje ekologista;)



Den čtvrtý: Utrecht

jako program posledního dne jsme zvolili návštěvu Utrechtu. Místo jsem zvolil díky tomu že tam taky mají katedrálu, podle podkladů ke kešce prý dokonce nejvyšší v Holandsku. Po vystoupení z vlaku jsem využil služeb nejlepšího operátora na (nejen) našem trhu a nechal si zdarma za 15 minut nabít baterku od mobilu. (komerční sdělení). Rosťa si šel prohlídnout obchody. Štrublos: "Cos ukradl?" Rosťa: "Nic, bylo to drahy":)  Potom jsme se blížili k té katedrále. Ale naživo vypadala nějak zakrsle. Asi jako Mořic v Olomouci. Nuda no. Nicméně já a Štrublos jsme se nenechali odradit, a zakoupili jsme si vstupenku na prohlídku věže. (Narozdíl od Mirka a Rosti, kterým jsme od té doby začali říkat Zera). Průvodkyně nám vysvětlila jak to vlastně bylo se stavbou té věže a tak. Byl nebyl jeden chlápek, jmeno vždycky zapomenu. No a ten machroval že postaví nejvyšší Holandskou katedrálu. Aby to měl rychle tak začal s tou věží. Nějak nebyly prachy tak se to táhlo. No ale nakonec věž stála, a začali stavět zbytek kostela. Pěkně odzadu. Jenomže už se to táhlo 200 let, došli prachy, změnilo se náboženství a takže prostředek postavijou bez tech gotickejch serepetiček (ktery to držijou). 1674 trochu fouklo a prostředek kostela spadl. Jenomže jak bylo změněny to náboženství, tak tam ten bordel nechali ležet 150 let. Až pak to odvezli a vzniklo tam néměstí a to je tam dodnes.



Na věž se lezlo po 465 schodech, omrkli jsme 14 zvonů (největší 8 tun) + zvonkohru, ale hlavně uplně bomba výhled na město a cely holandsko. Fakt tam bylo krásně a Zera udělali největší chybu že tam nešli. Fuj;) Pak už jsme jenom sedli na vlak na Shipol, Kleptomani zas udělali skandál na letišti a rychle dom. V Praze jsem si koupili do vlaku pár Staropramenů za 40kč a hurá do Olomouce.

Závěr:

Bylo to fakt bomba, počasí vyšlo nádherně, viděli jsme toho strašně moc, sranda byla, už se těším na Vídeň;)

Vytáhl jsem data z GPSky:

Pěšky nachozeno celkem 57.5 km (report zde)

Amsterdam:24km
Antwerpy 12,2 km
Nijmegen 12,4 km
Utrecht 8,9 km

Vlakama naježděno asi 526 km (report zde)

GPS jsem mel většinou v kapse, takže tam jsou nějaky chyby, ale myslím že pro základní orientaci to stačí.

Více fotek najdete třeba na mojí Picasse.